fbpx

Jak jsem se dostal do sekty

Můj tatík dal za vyčištění aury přes 500 000 Kč. Takže moje tolerance pro ezoterický hovadiny je nula.

Pokud mě trochu znáte a čtete blog, tak víte, že se rád otužuji. Už 3 roky se sprchuji jen studenou, v Krkonoších ztrapňuji kamarády tím, že chodím v zimě bez trička. Nakonec jsem o tom i přednášel.

Tak jsem si říkal, že by bylo fajn to posunout. A objevil jsem otužovací víkend s výstupem na Sněžku v trenkách.

Na papíře to vypadalo rozumně, jmenovalo se to Expedice Sněžka.  V uvítacím e-mailu byl rozumný seznam věcí včetně maček, vypadalo to, že je to technicky dobře zvládnuté.

Tady jsou například pravidla výstupu:

  1. Na vrchol dorazíme všichni nebo nikdo. Pohybujeme se jako jeden celek.
  2. V rámci celku jsme rozděleni do trojic. Drž se se svou triádou po celou dobu výstupu.
  3. Starej se o oba kolegy lépe, než o svou rodinu.
  4. Striktně dodržuj veškeré pokyny instruktora/ky výpravy.
  5. Nikdy nechoď před prvního instruktora/ku, nikdy nezůstávej za instruktorem/kou,
    uzavíracím celou skupinu.
  6. Pokud máš jakýkoliv problém, obrať se na další dva členy své triády, popřípadě na
    nejbližšího instruktora. Buďte připraveni sdílet čaj, jídlo i rodinnou podporu.
  7. Pokud máš problém, který ti nepomohou včas a efektivně vyřešit členové triády,
    obrať se na nejbližšího člena týmu (půjdou oblečení).
  8. Na záchod choďte vždy a jen ve třech, nikdy ne za skupinu.

Kamarád David, který tam byl, to taky vychvaloval. Tak jsem se začal těšit na to, že se naučím pár nových otužovacích technik a zkusím zjistit, kde mám limity. Zaplatil 8 500 Kč a dostal instrukce, že mám 3 týdny před expedicí omezit oblečení a dát si ráno studenou sprchu. Done.

Den 1 – čtvrtek

Po příjezdu na chatu, kde se tohle konalo, jsme se představili. A mně přišlo divné, že všichni instruktoři mluví stejnou dikcí, jako vedoucí Veronika. Pamatuji si to totiž u sebe, když jsem přišel oblouzněný vyprávěním kolegy Tomáše o polovojenských nočních přechodech. A rodiče se mě ptali, proč mluvím jako Tomáš.

To bylo ale to nejmenší.

Když se nás 20 účastníků sešlo a popředstavovalo, tak jsem zjistil, že jsou tam 3 druhy lidí:

  1. vojáci respektive vojandy,
  2. chabrusové,
  3. a magoři – včetně mě.

stání v kruhu

Pár příběhů bylo zajímavých, třeba člověk, který si otužováním a dýcháním vyléčil vnitřní krvácivost cév. Poté, co nepomáhala kortikoidní léčba a ani kapacity si s ním nevěděly rady. Na druhou stranu tam byl člověk, který prohlásil, že se nikdy neotužoval a před 14 dny se přihlásil. A nikomu to nepřišlo divné.

Večeře

jídlo u stolu

V informacích před akcí bylo něco o tom, že 3 kuchaři doplní mé buňky energií a silou, a ať se těším na superfoods. Řekl jsem si, jo, o superfood mluvil Petr Mára – to bude hovězí a energeticky vydatná jídla.

Chyba lávky – až při prvním jídle mi došlo, že se za tímto termínem skrývá čistě vegan strava. Nic proti, zeleninu a ovoce já rád. Blbý bylo, že vše bylo připraveno tak, jako bych neměl žádné zuby a veškeré jídlo se dalo konzumovat brčkem.

Navíc tam bylo hodně potravin, které měly dost divné názvy začínající na slovo NE. Takže nemléko, nemáslo.

Výhodu to mělo v tom, že se alespoň sedělo u stolu. Což jsem ještě nedokázal v tu chvili docenit.

Honza

A aby toho nebylo málo, tak na nás nastoupil můj oblíbenec Honza. Kterého jsem dost vykolejil hláškou: „Ahoj Honzo, já tě znám přes manželku.“ Pak jsem tedy doplnil, že spolu chodili na školu improvizace.

On to mě (a všem ostatním) ale oplácel tím, že když na vás mluvil tak, že:

  • měl zavřené oči,
  • máchal rukama do kruhu,
  • mluvil extrémně pomalu,
  • a každé třetí slovo bylo buďto hmmmm nebo se uchechtával.

Navíc to byl specialista na Mindfulness v jídle. Závidím těm z vás, ve kterých tohle spojení nevzbuzuje instinkt utéct. Takže něco ve smyslu: „Tohle je – hmmmmmm – jídlo. A je … dobré. To si – hahaha – musíte říkat.“ Zkoušel jsem to. A nešlo to.

Meditace před spaním

Naplno mi došlo, že je tu něco hodně špatně ve chvíli, kdy jsem poslušně děkoval svým ledvinám, že mi filtrují krev. Radši jsem šel spát v 10 večer. Ráno jsem se dost divil, že mý spolubydlící – kterým se tímto omlouvám – nepošli smrady. Holt změna stravy z masa a čerstvé zeleniny na luštěniny, zrní a kysané věci.

Den 2 – pátek

Meditace

leženíRáno jsme se učili, jak si vytvářet vnitřní teplo. Bylo to fajn nebýt toho, že část lidí neměla optimální hygienické návyky a pobyt v jejich těsné blízkosti byl, abych tak řekl, no slzely mi oči a krabatila sklovina.

Vrchol bych to, když mě tam jeden z přítomných překračoval tak týden nemytými bosými nohami. Protože fuck boty, fuck ponožky a fuck mýdlo.

V průběhu celého dne jsme zkoušeli různé meditace a dechová cvičení. Jen jedna slečna upadla do bezvědomí během holotropního dýchání, jinak to bylo cajk.

Snídaně

V 10 ráno – když už jsem byl notně vyhládlý – mě čekalo další překvapení. Už jsem se chtěl radovat, že je k jídlu něco normálního: musli. To jsem ale ještě netušil, že nám Honza promluví do duše, že bychom si – haha – měli jídlo dostatečně vychutnat. A ideální je tudíž jíst musli čínskými hůlkami.

Jediné, co mě drželo při životě bylo, že jsem si vzal vlastní čaj. Protože bych jinak pil buďto studenou vodu, nebo teplé superfood kafe s jačím tukem.

Informace o výstupu

Musím říct, že technicky byli instruktoři vybavení dobře. Všem kontrolovali vybavení včetně pořadí kusů, doplňovaly se svačiny, teplý zázvor s cukrem do termosek. 5 instruktorů mělo vysílačky a věděla o nás horská služba. Potud fajn.

Trochu mě ale znervóznila informace, že Verča nemá pud sebezáchovy. A párkrát byla na hranici smrti. Ale říkal jsem si, byla na výstupu už 20krát. Znervózněl jsem též při pohledu na počasí: 6 stupňů pod nulou bych ještě dal, co bylo horší byly srážky 8 mm a vítr dole 40 km a na Sněžce v poryvech 115 km.

Při mém opatrném dotazu na to, zda není na výstup trochu ošklivo mi bylo sděleno, že počasí monitorují a že se jde za jakéhokoliv počasí. Jen se možná nedojde až na vrchol.

Tohle byl například trénink roztleskávaček před výstupem.

Jóga smíchu

Odpoledne jsme kromě dalšího cvičení, držení cizích lidí za ruce a sezení v tureckém sedu absolvovali tzv. jógu smíchu. Bylo zajímavé pozorovat, jak se dá 20 lidí postupně rozesmát tak, že nedokáží další hodinu přestat.

Večeře

večeře na koberciU večeře mi začalo docházet, že pokud nechci být ve zprávách na Nově o masové vraždě, tak to budu muset ukončit. Sice jsem si říkal, že to beru jako sociální experiment, ale moc je moc. Tentokrát byl mindfulness v tom, že jsme jedli poslepu. V tu chvíli se ve mně mísily 3 věci:

  • bolest z vykloubených kyčlí z celodenního sezení v tureckém sedu,
  • smrad nemytých těl a nikdy nemytých těl,
  • luštěninové kaše na 4 způsoby.

Upozorňuji, že pokud přede mnou ještě někdo v životě řekne „lahůdkové droždí“, tak mu dám jednu do zubů. A můj trávicí trakt mi v průběhu dne dával vědět, že s tím taky nesouhlasí.

Večerka s překvapením

Před spaním přišlo ještě pár ezo tipů. Jeden z nich byl to, že člověk kvalitněji dýchá nosem. A že ideální je si před spaním zalepit pusu. Bohužel to bylo daleko méně vtipné, než Tape Face.

Navíc prý je dobré na trávení si dát před spaním jablečný ocet. Ocet jsem odmítl, a u pásky přes pusu jsem si řekl – fuck it – stejně už jsem rozhodnutý to ráno ukončit. Takže jsem si zalepil pusu a šel spát. A snížil jsem si podle chytrého náramku dobu hlubokého spánku o 85 %. Ještě před tím jsem si odmítl třít koule ve sněhu, ale to už byla taková třešnička na dortu.

Závěr

Ráno jsem to zbaběle ukončil a po anglicku se vytratil. Má praktická žena to smskou kamarádce komentovala slovy: „Má sračku a jede domů.“

A já ji psal SMS: „Já se tak těším na chleba s máslem.“

Chtěl jsem si zkusit zjistit kde mám limit, a to se myslím povedlo. Teď to vím naprosto přesně.

 

P.S.: Nikomu se nakonec při výstupu nic nestalo, ale bylo to brutální. Respekt všem, kdo to dali.

P.P.S.: Po publikaci probíhala mezi mnou a organizátory čilá komunikace. Odmítli vrátit peníze, argumentovali, že veganská strava byla v e-mailu před akcí (já to tam nenašel) a chtějí, abych sem přidal tohle:

„Máme již za sebou několik ledových expedic a kempů, jak pro veřejnost, tak pro nadnárodní společnosti, a Ondrovo reference je pro nás první negativní. A proto jsme si ji vzali hodně k srdci. Nově budou všechny kempy podrobně vysvětlené s detailním programem, videi a fotkami z předešlých akcí. Velmi se nás dotklo oslovení „Sekta“, protože máme v týmu kvalifikované instruktory a odborníky z řadu Univerzity Karlovy. Naší misí je pomoc lidem k tomu, aby našli svoji lepší verzi a zamysleli se, co můžou udělat pro své zdraví.“

8 Responses to Jak jsem se dostal do sekty

  1. Profilový obrázek
    Pavel 23. leden 2020 at 10:49:28 #

    Jako dobrý, ale co tím chcete čtenářům sdělit? Že mají za 8 000 Kč na víkend zjistit, kde jsou jejich limity? 🙂 Spíš bych řekl, že dneska je doba, kdy, ať si vymyslíte jakoukoliv hovadinu za jakoukoliv cenu, tak vyždycky najdete dost lidí, kteří jsou ochotní to dát. Viz ty různý kurzy „přežití“ v přírodě atp. Z hlediska byznysu zřejmě dobrá příležitost. 🙂

  2. Profilový obrázek
    Petr 23. leden 2020 at 16:14:41 #

    Já bych měl jasno už před výstupem :). Hodně jsem se zasmál, ale zároveň sdílím respekt všem, kteří vyrazili.

  3. Profilový obrázek
    Lukáš 23. leden 2020 at 21:30:29 #

    moc zábavný článek. To ale není ten ofiko program od Wima Hofa ne? Ten stojí nějakých 60k, co jsem koukal. Delší dobu po tom koukám, ale bojím se právě ezo sraček. Tohle vypadá dost extrémně, ale v jiném směru, než bych čekal 😀

  4. Profilový obrázek
    Martina 21. duben 2020 at 18:02:27 #

    Já se nasmála jako už dlouho ne. 😀 Ten váš (všudypřítomný) humor je prostě skvělý. Díky 🙂

  5. Profilový obrázek
    Zdeňka Dvořáková 8. květen 2020 at 22:02:49 #

    Krásně a vtipně napsáno. Taky jsem absolvovala podobný „kurz“ a taky jsem se po anglicku vytratila. Díky Bohu ještě dříve, než to vůbec začalo. Čilou komunikaci po kurzu jsem zbaběle odmítla… Ale z Vašeho článku mě bude zítra bolet bránice 😀 Ať se Vám daří 🙂 A otužování zdar 😀

Napsat komentář

Powered by WordPress. Designed by WooThemes