Zpět na seznam článků

Kurvítka aneb navrženo, aby se to rozbilo (a nedalo opravit)

Proč se už nic neopravuje? Nejde jen o chamtivost. Věci jsou složité, služby drahé a my pohodlní. A firmy to moc dobře vědí.

Rozbitý notebook

Přišli jsme domů a já slyšel divný bzučivý zvuk. Myslel jsem, že vrčí klimatizace, ale byl to jen Lucčin zblázněný elektrický kartáček. Zkusili jsme ho vypnout, pak nabít a pak putoval do koše. Tak jsem ji nabídl, ať si vezme můj, protože já si stejně čistím zuby postaru. A Lucka prohlásila, že má stejně ještě jeden cestovní (?).

Proč mě to překvapuje … manželka si kupuje ode všeho všechno. Když přijde domu a řekne: „Koupila jsem si náušnice,“ tak já se nezeptám jaké ale kolik.

No, a to mě přivedlo na myšlenku, proč už se nic neopravuje a prostě si koupíte nový produkt.

Příkladů je hodně, od iPhonu se zalepenou baterkou, přes nefunkčnosti alternativních náplní do tiskáren HP až po zatavený elektrický kartáček.

Z pohledu ekonomiky (i ekologie) by dávalo smysl vyrábět dlouhodobě funkční a snadno opravitelné produkty, ne? Hmňo.

Šest hlavních důvodů, proč se věci nedají opravit

1. Chamtivost firem

To je to první, co vás napadne. A máte pravdu. Firmy chtějí vydělávat. Záměrně dělají své produkty složité, uzavřené a drahé na servis. Aby vás donutily si radši koupit nový produkt než opravit ten stávající.

2. Konfliktní zájmy

V Metě navrhovali designéři headset pro virtuální realitu a chtěli vyměnitelnou baterku. Ale znamenalo to více koleček na design a vývoj a právní revize. Takže to management shodil ze stolu. Můžete dát vinu vnitřnímu politikaření, protichůdným zájmům nebo nechuti ke změnám.

Obchodníci ho chtějí rychle, designéři kvalitní a právníci bezpečný. Takže se zvolí řešení, které vydělá nejvíce peněz a minimalizuje právní dopady. A výsledek?

Tragické uvedení produktu Cybertruck:

Hloupé designové řešení:

Apple myš s nabíjením zespodu, která se nedá používat, když ji nabíjíte.

3. Špatná motivace a metriky

Firmy mají metriky, podle kterých hodnotí úspěch. Nejen vlastní, ale i zaměstnanců, dodavatelů atd. A pro většinu firem je hlavní metrika prodej nových produktů. Opravy a náhradní díly? V pořadí asi na 27. místě.

Proto je velmi jednoduché si objednat nový notebook, ale zkuste si vyhledat náhradní klávesnici. Lenovo vám umožňuje koupit si náhradní díly, ale najít správnou stránku, zadat správný model, vybrat kompatibilní díl – to je masochismus.

4. Design produktů

Chytré hodinky, headsety pro virtuální realitu, nositelná elektronika – to jsou všechno kategorie zboží, které se rychle mění. Opravitelný produkt vyžaduje, aby se jeho vnitřní architektura nezměnila s každou generací.

Jenže v rychle se měnících kategoriích by to znamenalo obětovat inovace nebo držet obří množství zastaralých dílů skladem.

Oproti tomu foťáky, stolní počítače nebo notebooky už se zas tak moc nemění, takže tam šance na opravy a zpětnou kompatibilitu je velká.

5. Hloupě nastavené zákony

V USA existuje zákon DMCA, který zakazuje obcházet softwarové zámky – i když se jen snažíte opravit svůj vlastní produkt. Firmy jako HP nebo Tesla toho zneužívají a zamykají firmware. To, co začalo jako ochrana proti pirátství, se proměnilo v nástroj proti nezávislým opravářům.

Ve Francii se ale děje opak. „Index opravitelnosti“ informuje zákazníky o tom, jak snadné je produkt opravit. A tzv. „Amonův zákon“ dělá z opravitelnosti zákonný požadavek. Zakazuje blokování náhradních dílů nebo neposkytování manuálů.

6. Zákaznické požadavky

Lidé jsou posedlí novými věcmi a ukazují tak svůj status. Marketing firem nás naučil, že elegantní, bezespáré a lehké produkty jsou známkou luxusu. Naopak opravitelné produkty jsou často funkční spíš než krásné. Ale lidé si vybírají podle toho, co cítí, když produkt drží v ruce, ne podle toho, co bude za tři roky.

A pak je tu pohodlí. Oprava je komplikovaná, pomalá, stresující. Koupě nového zařízení? Snadná, rychlá, příjemná. Firmy to vědí a maximalizují zisk tím, že vám nový nákup udělají extrémně pohodlný.

Studie match.com zjistila, že ženy o 92 % častěji odsoudily muže za používání starého telefonu. Takže buď můžete mít starý mobil nebo sex, vyberte si.

Plánované zastarávání

Za finanční krize ve 30. letech vznikl termín „planned obsolescence“ neboli plánovaného zastarávání. Ekonom Viktor Lebow si stěžoval, že lidi mají příliš dlouho staré věci jako auta, rádia a oblečení a že to zpomaluje ekonomiku. Dokonce navrhoval státní program na ničení starých produktů.

Naše vysoce produktivní ekonomika potřebuje, abychom udělali konzum naším stylem života … potřebujeme věci konzumovat, pálit, unosit, nahrazovat a vyhazovat v čím dál rychlejším tempu.
Victor Lebow

Věci zlevňují, služby zdražují

Od 90. let totiž ceny zboží (věcí, které si můžeme „sáhnout“) klesají nebo stagnují. Naproti tomu ceny služeb – tedy i oprav – rostou rychleji než inflace. Tento rozdíl se odráží i v datech: blog Full Stack Economics to shrnuje výstižně – „levné zboží, drahé služby“.

Graf služeb a produktů od 90. let - produkty zlevňují, služby zdražují

Proč? Zboží těží z globalizace a automatizace. Masová výroba v Číně nebo Bangladéši stlačila ceny skoro všeho. Ale služby – tedy lidská práce – podražily. Technik, který musí otevřít notebook nebo vyměnit displej, je dnes relativně dražší než samotný díl.

Takže paradoxně: koupit nový mobil je dnes levnější a rychlejší než zaplatit někoho, kdo vám opraví starý. Ekonomický systém nás nenutí opravovat, ale vyhazovat.

Světlé výjimky

Jsou kategorie produktů, kde to funguje:

  • 3D tiskárny,
  • klasické foťáky (Canon má 50 let staré objektivy, které fungují s novými foťáky),
  • stolní počítače (výměna paměti nebo grafické karty je otázkou pár minut).

Potřebujete na to ale stabilní kategorii zboží a lidi, co rádi kutí a přizpůsobují si produkt svým potřebám.

Opravitelnost je drahá. Potřebujete sklady, logistiku, podporu, dokumentaci. Proto firmy, které prodávají náhradní díly, je musí zdražit. A často raději zvolí cestu jednodušší: nic nenabízet.

Ale většina lidí nechce přemýšlet o opravách. Chtějí, aby to prostě fungovalo. Když mobil nenastartuje, nechcete řešit diagnostiku, chcete, aby fungoval. A pokud nový produkt je pohodlnější cesta – zvolíte ji.

Jak z toho ven

Ve 20. století jsme se naučili neházet odpadky na zem (vizte krásný film Green Book). Ne samovolně – ale skrze zákony, kampaně, kulturní tlak.

Stejně tak můžeme změnit i náš vztah k věcem. Oprava by neměla být známkou nedostatku, ale známkou zodpovědnosti. Každé opravené zařízení není jen ušetřený plast, ale i kulturní signál: „Neplýtvám.“

A možná, jednou, bude mít poškrábaný telefon větší hodnotu než ten nový – protože to bude znamenat, že si vážíme toho, co máme. Takže zatímco můj táta má desatery džíny, já mám jedny. A telefon jsem měnil po 5 letech, auto po 10. Jo, a manželku? Tu mám nadosmrti.

Související články

Smysluplná debata