fbpx

Jak souvisí pojídání hot-dogů s vaším e-shopem

V roce 2000 studoval Takeru na univerzitě v Japonsku. Svítili si s přítelkyní Kumi svíčkou, protože neměli na elektriku a dlužili i na nájmu. V této zoufalé situaci Kumi tajně přihlásila svého přítele do TV soutěže v rychlosti jedení.

Hlavní cena byla 5 000 amerických dolarů.

Tohle nevypadalo jako dobrý nápad, protože Takeru nebyl žádný cvalda.

Měřil 173 cm a byl štíhlý. Nicméně měl silný žaludek a rád jedl.

Takeru Kobayashi

Takeru neochotně souhlasil. Jelikož věděl, že soutěžící nepřekoná fyzicky, musel je přechytračit. Takže se zabral do analýzy konkurence. Zjistil, že většina účastníků soutěže přepálí start a odpadá v závěru.

Takže se snažil co nejvíce šetřit energií a v každém kole jíst jen tolik, aby prošel do dalšího kola. Nakonec se mu to povedlo a tak se vrátili do bytu, kde zas fungovala elektrika.

A tím by mohl tenhle příběh skončit.

Ale Takeru to inspirovalo k tomu, aby se přihlásil do nejvyhlášenější soutěže jedlíků na planetě – Mezinárodní soutěže v pojídání hot-dogů v New Yorku. Tuhle soutěž sledovalo v televizi přes 1 000 000 lidí.

„Ty máš nohu, jak já ruku!“

Stávající rekord byl 25 hot-dogů (párků v rohlíku) za 12 minut. Když na soutěž přijel, tak vypadal jako totální outsider. Soutěžící se mu smáli a jeden z nich říkal: „Ty máš nohu jako já ruku!“ Nicméně se nesmáli dlouho, protože je Takeru porazil.

No porazil je špatné slovo, on je zadupal do země. Protože snědl 50 (slovy padesát!) párků v rohlíku, čímž zdvojnásobil stávající rekord. Což je něco jako kdyby Usain Bolt zaběhl stovku za 5 sekund.

Takeru vyhrál i následující 4 roky, což se do té doby nikomu nepodařilo.

No a základní otázka je, jak se mu to povedlo?

Většina lidí to naprosto nechápala. Jak může takové tintítko sežrat tolik. Kolovaly teorie o voperovaném druhém žaludku, svalových relaxantech a japonském tajném agentovi.

Pokus omyl

Takeru na to šel hlavou. Většina soutěžících jedla stejným stylem, jako na grilovačce v sobotu, jen rychleji. Takeru udělal následující změny:

  1. Nejprve zkoušel hot-dog rozlomit na dvě části. Zjistil, že se mu lépe žvýká. Toto později nazývali Solomonovou metodou (podle krále Solomona, který chtěl rozpůlením dítěte zjistit pravou matku).
  2. Pak zkusil jíst samostatně párky a rohlíky. Zjistil, že různá struktura párku a rohlíku snižuje rychlost a je tak lepší jíst párky a rohlíky samostatně.
  3. Následně zkoušel namočit rohlík do vody, aby se mu lépe žvýkal a polykal (vlažná voda funguje lépe než studená).

Všechny své experimenty si důsledně nahrával a porovnával v tabulce.

Zjistil, co funguje:

  • být pořádně vyspaný,
  • začít jíst rychle,
  • mít dobrou kondici, a
  • při jezení skákat, aby se jídlo posouvalo lépe dolů. Začalo se tomu říkat Kobayashi Shake.

Stejně tak, zjistil, co nefunguje:

  • trénování v all-you-can-eat restauracích (nelze přesně měřit),
  • poslech hudby (horší koncentrace),
  • pití velkého množství vody pro roztažení žaludku (dostával záchvaty podobné epilepsii).

Co to pro vás znamená?

Zkuste se ptát na jiné otázky. Všichni ostatní se ptali: „Jak sním více hot-dogů?“ Takeru se naproti tomu ptal: „Jak udělám hot-dogy poživatelnější?“ Pro Takeru byly soutěže v jedení něco diametrálně odlišného od normální konzumace a tak k tomu i přistupoval.

Druhé ponaučení je to, abyste nebrali současné normy (úzy) jako něco daného. Jako jakousi umělou bariéru. A je jedno, zda se bavíme o hot-dogách nebo o konverzním poměru vašeho e-shopu. Existují e-shopy s konverzí přes 40 % (rok 2010).

e-shop Schwans s konverzí přes 40 %

Chci říct, že bez průběžného vylepšování a testování takovýto výsledek nedosáhnete, a budete se pořád pohybovat v průměru (cca 3,5 %).

 

P.S.: Moc fajn knížka na téma přemýšlení je Decisive od Chipa a Dana Heatha.

,

No comments yet.

Napsat komentář

Powered by WordPress. Designed by WooThemes