ILINČEV 
Můj táta je závislý na nakupování. A není to jen takovéto hihi-haha, koukej mámo, co jsem si zase koupil.
Jen v oblečení má přes milion korun. Z toho přes 130 párů bot, 200 košil, 10 kabátů atd. a nevejde se s tím do bytu, který je skoro dvojnásobně větší než náš. Na druhou stranu dal 500 000 Kč za vyčištění aury, tak co se divím, že?
Já se snažím jet minimalismus systémem one in, one out. Neboli když si něco koupím, musím něco vyřadit. Protože už vlastně všechno mám.
Nedávno jsem vyřazoval oblečení a něco mi došlo: Mám hodně věcí, které mi vlastně nedělají radost. Věci, které kdybyste vyhodili, tak si toho buď nevšimnu nebo mi to nebude příliš líto.
Buďto jsem je koupil, protože byly zrovna v módě (monk shoes), nebo jsem měl příliš velké ambice (klarinet) anebo je mám čistě nostalgicky (kimono na jiu-jitsu, ke kterému se kvůli zranění ramene nevrátím).
Takže se chystám na Kondoizaci. Za mě je super pravidlo, kdy si řeknu: „Koupil bych si to znova? A koupil bych si to, kdyby o tom nikdo nevěděl?“
Pokud ne, pryč s tím. No, a tak mám teď poměrně velkou kupu nepotřebných věcí, která na mě vyčítavě koukají. A jak jsem tak koukal na ty věci, tak mi to došlo:
Ondra IlinčevVšechny tyhlety věci byly jednou peníze, a peníze byl můj čas. Takže jsem vlastně vyměnil svůj čas za – řekněme si to upřímně – odpad. A nejhorší je, že se tomu dalo vyhnout.
Protože pokud mám být upřímný, už je jen málo věcí, které opravdu potřebuju. Nakupování není jen hmotná věc, spotřeba není jen otázkou, zda na to aktuálně mám, ale jde o princip. Bojuju samozřejmě proti reklamě, která mě manipuluje a vytváří ve mně pocit studu nebo hraju statusové hry se svojí sociální bublinou a bublinami nade mnou, do kterých chci patřit.
Jak řekl nedávno nejbohatší muž světa – Bernard Arnault (šéf LVHM – Louis Vuitton Moët Hennessy): „Když vytvoříte touhu, důsledkem je zisk.“
Chci mít nové věci, bojím se, že o něco přijdu, ale čím víc konzumuji, tím větší mám hlad (po věcech). Ale já nepotřebuji nový look na 2026, ale silnější hodnoty :). Ve finále nepotřebujete víc věcí, ale to, aby si vás lidi pamatovali.
Jak říkal Warren Buffett: „Až budete v mém věku, skutečně budete měřit svůj životní úspěch podle toho, kolik lidí, které chcete, aby vás milovali, vás skutečně miluje“
Já volím Warrena spíš než Bernarda any day of the week.
Navíc je dokázané, že cesta je příjemnější než cíl. Nakupování vám v mozku víc brnká na strunky než samotné vlastnictví věci. Když dali lidi do magnetické rezonance a nechali je jíst jogurt, tak vrchol blaha byl, když jste odtrhávali staniol od kelímku.
Moje drahá manželka nosí z práce občas věci, které nepotřebujeme, ale zbyly z akce. A kdybych dostal korunu pokaždé, když slyším, že nemá co na sebe, tak mám 789 Kč.
Chvíli jsem ji chtěl argumentovat, že matematicky ji bohatě stačí 20 věcí v šatníku, aby mohla nosit každý den v roce něco jiného. Měl bych pravdu, ale neměl bych sex minimálně měsíc.
Průměrná americká domácnost vlastní 300 000 věcí (podle Los Angeles Times: For many people, gathering possessions is just the stuff of life), byť tohle číslo stojí dost na vodě. Desítky tisíc věcí to ale budou určitě.
Minimalisté se snaží dostat na 10 000 věcí: Byl o tom i projekt/dokument My Stuff, kde autor vše (a teď myslím opravdu vše) dovezl do skladu a bral si zpět jen jednu věc denně.
Nedávno jsme s rodinou řešili, kam jet na dovolenou a mně došlo, že nejšťastnější jsem s kamarády na chalupě, kde praská oheň v kamnech, kde kecáme, pijeme a užíváme si společný čas.
Na cca 300 stránkách knihy The art of spending money k tomu úmorně došel i Morgan Housel. Další kniha, která měla být článek.
No a to mě přivádí k Vánocům. S tchýní a tchánem jsme se už před pár lety domluvili, že dárky budeme dávat jen dětem. A byla to taková úleva! Žádný mentální seznam, kdo dal komu co a zda to bylo moc nebo málo. Jen se sejdeme a užijeme si svátky.
Naproti tomu naši pořád vyžadují dávání dárků. A i když jim zkouším říct, že nic nechci a následně, co přesně chci, tak mi koupí další nesmysly. Minule jsem chtěl hrnek a dostal vonnou svíčku, ze které by slzely oči i natěrači přechodu pro chodce. A když jsem se taktně ohradil, tak další rok mě maminka uklidňovala slovy: „Pořídila jsem ti dárek jak z jiného světa.“ No, moc mě to neuklidnilo.
Takže si prosím hlavně užijte lidi kolem sebe. A to, že jste zdraví a zatím vám to pálí.
Rozloučím se slovy Toma Whitea:
„All that stuff used to be money.
All that money used to be time.
All that time used to be opportunity.
All that opportunity used to be energy.
All that energy used to be potential.
All that potential used to be dreams.
All those dreams used to be yours.“
Now, they’ve come down from the clouds and turned into clutter.„
„Všechny ty věci dřív byly peníze.
Všechny ty peníze dřív byly čas.
Všechen ten čas dřív byl příležitost.
Všechna ta příležitost dřív byla energie.
Všechna ta energie dřív byla potenciál.
Všechen ten potenciál dřív byly sny.
Všechny ty sny dřív byly tvoje.
Teď spadly z oblaků a proměnily se v harampádí.„
Hezké svátky.
Smysluplná debata