fbpx

Musí to být perfektní!?

Frank Pip měl ve Fordu v roce 1969 na starosti výrobní linku. A řekl svým podřízeným, aby mu koupili pár nových japonských aut.

Ford, a vlastně jakákoliv jiná americká automobilka v té době, montovali auta dost hala-bala. Dílům, které přesně nepasovaly, se pomáhalo gumovou palicí. A pokud jedna součástka nepasovala, tak se tam zkusila dát jiná. Jen velmi malá část dílů byla takzvaně snap-fit neboli zacvakávací.

Toyota měla „zacvakávací“ 100 % dílů. Když to řekl na manažerské poradě, tak bylo chvíli zaražené ticho, a pak jeden manažer prohlásil: „Zákazníci to nikdy nepoznají.“

Jedno z nejlevnějších aut osmdesátych let – Toyota Corolla – bylo přesnější a kvalitnější než Rolls Royce. A bylo možné ho kompletně rozebrat a zase bez problémů složit. Protože to ty kluky šikovný japonský naučil William Edwards Deming – muž posedlý kvalitou.

Toyota Corolla

V 80. letech se při každém vadném dílu zastavovala v Toyotě celá výrobní linka. A pak se ten díl vzal k člověku, který jej vyrobil, a tam se ho zeptali: „Jakto, že to nepasuje? Jakto, že to není podle zadání? Kvůli vám stojí celá výroba.“

Takže si dokážete představit, že jste se sakra snažili, aby se to nestalo podruhé. Protože rituální sebevražda, že jo.

A zákazníci to samozřejmě poznali, protože pokud je něco nepřesné z výroby, tak se to postupem času zhoršuje.

Věci by měly být (jen) tak dobré, jak je potřeba

A tím se dostáváme k perfektnímu versus good-enough. Good-enough neboli dostatečně dobrému, splňující specifikaci.

Při tvorbě téměř čehokoliv si musíte říct, kde máte laťku. Musí to být perfektní, nebo stačí odvést solidní práci. Den za dnem. Plnit slíbené. Držet termíny.

Často při jednáních narážím na to, že navrhujeme od stolu pro někoho jiného a točíme se nad přílišnými detaily. Všichni chtějí, aby to bylo per-fekt-ní. Ale je daleko efektivnější, aby to bylo good-enough. A abychom to ukázali zákazníkům, a na základě jejich zpětné vazby to upravovali a zlepšovali. Pořád dokola.

Zajímavé věci vznikají na okraji

Výsledný produkt totiž není o nás, ale o lidech, pro které to děláme. Což znamená, že musíme vědět, pro koho to děláme. Vzít si nejmenší možné obecenstvo a zaměřit se na to jim něco vyřešit nově, jinak, lépe. Protože většina těch nejzajímavějších produktů začíná na okrajích společnosti, než se to dostane do mainstreamu. Elektrická auta, kryptoměny, Apple, tetování.

Ono totiž vlastně nejde navrhnout populární produkt pro masy. Protože ho nedokážete udělat dostatečně nudný, aby to nikoho neurazilo. Ani ta Toyota Corolla není pro všechny.

Nedává smysl produkovat nekvalitní věci. Věci by měly být tak dobré, jak je potřeba. Protože utrácíte čas a peníze, a ani jednoho nemáte neomezené množství.

Na druhou stranu Amazon je posedlý zákazníky, a tak dělá postupem času věci kvalitnější a levnější. Stejně tak většina ostatních produktů je čím dál přesnějších, výkonnějších.

A pokud něco navrhujete, musíte se dopředu sámi sebe zeptat: „Jak vysoko nastavím laťku? Co je pod mou úroveň a co je naopak už zbytečně vysoko? Má to dostatečnou kvalitu? Jakou to má mít toleranci?“

Japonci, a nejen oni, mají toleranci 1 k milionu. To je systém SixSigma.

Je kašmírová šála od Hermes kvalitnější než nákrčník z Decathlonu? Těžko říct, protože oboje splňuje zadání/specifikaci. Je totiž rozdíl mezi kvalitou a luxusem. Zahřejou vás obě stejně.

A teď vám do toho hodím trochu vidle.

Vinyl a wabi-sabi

Za posledních 20 let se každým rokem zvyšuje objem prodeje vinylových desek. Což je takový protipól digitální dokonalosti. Čistý analog.

Protože to, co funguje na mašiny, nefunguje na lidi. My nedokážeme žít podle čím dál přísnějších pravidel a zvyšujících standardů.

A proto se zrodilo Wabi-Sabi. Wabi – za japonského slova pro přírodu, dýchání. A sabi – rez, vadnutí, smutek. V přeneseném slova dokonalost v nedokonalosti.

Čtečka Kindle je skvělá, můžete tam mít tisíce knih. Ale není tam patina, nevoní to tiskárnou, nemáte ošahané stránky, skvrnu od čaje nebo podtrhané pasáže a poznámky. Nemůžete tu virtuální knihu nikomu půjčit.

Až budete příště něco tvořit, vymýšlet, zadávat, … zeptejte se: „Jak vysoko nastavím laťku, co je pro mě dostatečná kvalita?“

A pak si odpovězte na: „Chci mít wabi-sabi originál, nebo perfektní zaměnitelnou věc?“ Ani jedno nebude špatně, ale každé bude mít jinou kvalitu a jinou specifikaci.

S pravdou ven

Redesignuji vlastní web. A chci to mít perfektní. Samozřejmě. Ale perfektní je opak hotového, spuštěného, viditelného. Takže chci to mít good-enough.

A to je pro mě lepší než perfektní. I proto mám novou, jednodušší homepage. Kde je kromě kontaktních údajů jen 11 slov. Dvanáct, pokud počítáte logo :).

, , ,

4 Responses to Musí to být perfektní!?

  1. Profilový obrázek
    Petr Novák 4. březen 2021 at 11:04:32 #

    Nová homepage fajn, akorát upozorňuju že počet slov výrazně naroste, pokud započítáte modální pop-up s výzvou k přihlášení newsletteru.

  2. Profilový obrázek
    Petr Opletal 4. březen 2021 at 14:46:44 #

    Myslím, že máme problémy s interpretací pojmů. Říkáme „perfektní“. Přitom víme, že „dokonalý“ = nekonečně mnoho času, nekonečně mnoho kapacit. Tedy nereálný. Nikdy hotový. Takže to japonské auto asi není perfektní.
    Výroková logika.
    Japonci moc dobře vědí, co se jim vyplatí.
    Otázka je, jestli si to umíme spočítat i my.
    Mám pocit, že právě proto, že účelově deformujeme realitu (obelháváme sami sebe), nám to moc nejde.
    Vždy, když jsem se snažil rozvíjet např. analýzu rizik v procesech projektového řízení, odezvou bylo „to nejde“.
    No – nevím. Vždy je lepší něco než nic. A dle možností to vylepšovat.
    Takže navrhuji, abychom mezi „perfektní“ a „vyhovující“ dali rovnítko.
    Protože tam z podstaty věci je.

  3. Profilový obrázek
    Anna Sálová 7. březen 2021 at 12:01:26 #

    „Všichni chtějí, aby to bylo per-fekt-ní. Ale je daleko efektivnější, aby to bylo good-enough. A abychom to ukázali zákazníkům, a na základě jejich zpětné vazby to upravovali a zlepšovali. Pořád dokola.“ Tesat do kamene. Dnes se ukomunikujeme k smrti dřív, než z nás vůbec něco vyleze.

  4. Profilový obrázek
    Peter Kulifaj 23. březen 2021 at 11:10:53 #

    Po prečítaní článku som sa zamyslel – chcem Ford alebo Toyotu? Beriem Toyotu.Pred prečítaním článku by som bral Ford. Teda, good-enough je za mňa „prijateľná“ stratégia v prípade, že neexistuje relevantné porovananie medzi službami alebo zákazník nemá tieto informácie. Tento pohľad by sa asi zmenil, ak by cena za Toyotu bol 2x toľko. V tom prípade by mohol stačiť aj nedokonalý Ford.

    Akonáhle je na trhu X-subjektov, ktorí poskytujú podobnú službu s podobnou cenou, kde niekto tlačí stratégiu good-enough a iní presadzujú „perfektní“, asi by som radšej padol do druhej skupiny.

Napsat komentář: Petr Novák Click here to cancel reply.

Powered by WordPress. Designed by WooThemes